HN: Podle některých průzkumů až polovina obyvatel Česka nepovažuje demokracii za nejlepší způsob vlády. Čím to může být, skoro 30 let po roce 1989?
Příčin je celý souhrn. Jednou z nich je, že dosavadní model parlamentní demokracie se opíral o klasické masové politické strany, jež měly jasně vymezený okruh voličů, kteří se s nimi identifikovali. Proto se vžil název reprezentativní zastupitelské demokracie.
Sociální demokraté zastupovali nejen dělníky, ale i všechny zaměstnance. Agrární strany zemědělce, živnostenské strany živnostníky a tak dále. Tento model se rozmazal, protože se zcela rozmazalo rozdělení společnosti, její sociální rozvrstvení. Sociálně a profesně strukturovaná společnost se proměnila v tekuté společenství rozhněvaných lidí.
Klasické politické strany to vůbec nezaznamenaly, takže se vlastně odtrhly od svých voličů, protože je neumějí v dnešní podobě společnosti nalézt a oslovit. A oni se také neumějí, respektive nemohou sdružit, protože zmizel integrační impulz, který je spojoval.
…
Já jsem skutečně šokován z toho, že to, čím lidé skutečně žijí, nebyl ve volební kampani vůbec nikdo schopen pochopit a otevřít. Jestli něco může mobilizovat občanskou veřejnost, nebude to ani tak 100 let naší samostatnosti, jako otázka, kterou já bych nazval sociální úzkost, strach z budoucnosti. A ten tady prostě je.
Propast mezi vysokopříjmovou skupinou obyvatel a většinou národa u nás i ve všech ostatních zemích této civilizace se za posledních třicet let začala prohlubovat.
HN: To by mělo být typickým tématem sociální demokracie.
Mělo. Ale ona místo toho vystaví Chovance s kvérem nebo mluví o inkluzi, což je sice záslužné, ale není to volební téma.
HN: Jak ale lidi vtáhnout a zároveň se vyhnout populismu?
Bohužel všechny volby jsou postaveny na strachu. Z uprchlíků, z terorismu… Ale ten základní strach, který lidé mají, je skutečně z vlastní sociální budoucnosti. A nevím, proč se na to zapomnělo.
Možná proto, že ti, kteří reprezentují politické strany, bez výjimky ten strach sami vůbec nezažili. Nejsou schopni elementární empatie, aby pochopili, že tím dnes žije drtivá většina lidí.
